Myanmar - země pagod a mnichů

Poprvé jsem tuto zemi navštívila v roce 2007, takže zpět přesně po 10-ti letech. Jsem zvědavá, jakýma změnama země prošla. V plánu je navštívit poslední královské město Mandalay a jeho okolí, trek v Šánských horách, jezero Inle, Bagan, posvátná hora Popa, Mt. Victoria trek, Yangon a na závěr odpočinek u moře.

Letíme přes Bangkok do Mandalay, druhého největšího města země. Město se poměrně rozrostlo, přibylo výškových budov a je plné turistů, protože je tu hned několik nej, které navštívime i my.  Kupujeme několikadenní vstupenku za 10.000,- kyatů určenou pro několik historických míst. 

První den jedeme ke Kuthotaw pagodě, která je označována největší knihou světa, byť neprávem. Na 729 mramorových deskách je vytesán text 15-ti knih Tripitaky, posvátných buddhistických textů. Jen o kousek dál je Golden palace monastery, který mně naprosto uchvátil. Tak nádherný palác z týkového dřeva jsem nikdy neviděla. Žil a zemřel zde král Mindon, zakladatel města Mandalay. Palác sem byl přenesený z Amarapury a dříve byl celý pozlacený. Z venku pozlacený již není, ale vevnitř stále ano. Nemohla jsem odsud odejít, musela jsem pořád chodit kolem a obdivovat nádherné řezby. Z Mandalay je to pro mě top, rozhodně toto místo musíte navštívit! 

Na západ slunce jedeme na Mandalay hill a vychutnáváme pohled na klesající ohnivě červenou kouli. Co se určitě nezměnilo je chování lidí. Jsou všichni tak milí, jako v málokteré jiné zemi. 

Další den vstáváme ve 4 hod ráno a jedeme ke klášteru Mahamuni se sochou Buddhy, údajně již z 1.stoleti, převezenou sem z Arakanského království. Před klášterem už čeká spousta místních lidí s obětinami, jsme tu jediní turisté. Ve 4:30 skupina mnichů začne omývat tvář Buddhy a čistit  mu zuby. Všichni se modlí, má to úžasnou atmosféru. Pak jedeme zpět do hotelu a cestou se stavíme na květinovým trhu. Sice je ještě hodně šero, ale ulice se záplavou květin je i tak nádherná a voňavá. Potkáme tu i zástupy mnišek pro almužnu. 

Jedeme do přístavu a nasedáme na loď do Mingunu, jedeme 45 minut proti proudu řeky do Mingunu. Tady navštívíme pagodu Mingun, o které se říká, ze je největší hromadou cihel na světě a která měla podle plánu dosahovat 150 m. Stavba byla však ukončena při výšce 50 m a při zemětřesení roku 1838 praskla a zůstala tak. O kousek dál je Mingun zvon, který je největším zvonem na světě. Lépe řečeno největším neprasklým zvonem na světě, protože větší je v Moskvě, ale ten je prasklý. No a nakonec se dostaneme k Pagodě princezny, která je takovým památníkem lásky krále ke své manželce, která zemřela při porodu. Tady si dáme oběd, máme na pagodu krásný výhled a pak jedeme zpět lodí do Mandalay. Odpoledne nás čeká návštěva dalšího bývalého královského města Amarapura, kam jedeme hlavně kvůli unikátnímu teakovému mostu přes jezero, dlouhého 1200 m. A to je to poslední nej z Mandalay, vracíme se na hotel a jdeme přebalit zavazadla, dalśi den budeme přelétat do Heho, kde jen s malým batohem vyrazíme na trek do Šánských hor.

Trek v Šánských horách

Vyrážíme na třídenní trek v oblasti jezera Inle, kde se máme mimo jiné seznámit se životem místních etnik. Předpověď počasí hlásí občasný déšť a mluvila pravdu, bohužel se z cest místy stalo blátivý bojiště a nejeden z nás uklouzl a skončil na zemi. 

Autem jedeme do vesnice Kalaw, kde nás čeká místní průvodce. Je to mladý kluk z etnika Danu. Jak řekl kamarád - tolik zelené jsem ještě neviděl! Jsme ve výšce kolem 1400 m a vše tu roste jako divé, nádherné stromy, banánovníky, citrusy, čajové plantáže, květiny, orchideje...

Je na co se dívat a co obdivovat. Když přicházíme k první vesnici, začíná pršet a než uděláme dalších pár desítek kroků, strhne se prudký liják. Naštěstí je tu místní hospoda a my si dáváme oblíbené pivo Myanmar a neodoláme ani čerstvému avokádu, které je naprosto luxusní. Po slejváku popojdeme jen asi 10 min a jsme u vyhlídky se stoly, kde máme naplánováný oběd. S jídlem během treku to funguje tak, že dalši chlápek jede i s nakoupeným jídlem na motorce dopředu a na domluveném místě nachystá oběd či večeři. Místní lidé ještě nejsou připraveni na nápor turistů, nejsou dostatečně zásobeni.  Máme záźvorovou polévku a placky s dýňovým curry a kuřecím masem a zázvorem. Dobrota. Zázvor tady pěstují a často ho používají. Naším každodenním dochucovadlem bylo nakrájené čerstvé čili a zázvor smíchané s trochou kečupu. Po obědě pokračujeme v cestě, před vesnicí hrají místní mladíci fotbal, který je tu nejoblíbenějším sportem. Ve vesnici nakukujeme do jedné z budov, kde ženy třídí lístky čaje. Skoro se mě chce říct klasika - ženy pracují a pánové se baví, ale radši budu mlčet.

Zase prší, jdeme po vlakových kolejích do vesnice, kde to vzdáváme a domluvíme odvoz do další vesnice, kde máme nocleh. Nasedáme na korbu traktůrku a mírně vykodrcaní vysedáme u celkem hezkého domku etnika Danu. Spíme všichni v jedné místnosti na zemi na tenkých matracích pod oltářem, vedle v pokoji spí celá rodina domácích. V noci na nás trochu kapalo, střecha nevydržela nápor deště, ale trochu vody a pobíhající myš nás nerozhodí! 

Ráno vstáváme kolem 6 hodiny společně s domácími a po snídani pokračujeme v našem putování. Terén je ze začátku spíš bahnivé bojiště, prošli tudy vodní buvoli a krávy a podle toho to vypadá. Po půl hodině se cesta zlepší, bohužel počasí ale ne a opět začíná pršet. Procházíme kolem rýžových polí, kde probíhá sklizeň. Rýže se zde sadí i sklízí ručně a je to pěkná dřina. 

Na obědě nás chytne největší průtrž, naštěstí jsme pod střechou a jíme skvělé nudle se zeleninou. Čekají nás poslední 3 hodiny chůze, po tom dešti je to místy spíš bahnivá skluzavka. Ale výhledy jsou krásné, začalo svítit slunce a není dusno, tak se jde dobře. Setřepeme pár pijavic, které se na nás přisály, v hospůdce si dáme pivo, dnes spíme v klášteře, tam už ho nedostaneme. Kolem páté hodiny jsme v klášteře, spíme za nataženou plentou přímo v hlavní místnosti s oltářem. Dnešní večeře byla naprosto dokonalá - polévka, hráškové lusky se zázvorem, mangold, zelí, kuřecí curry a ryba, na závěr ovoce. To vše pod dohledem sochy zlatého Buddhy. Jako předchozí den jsme už v osm hodin v posteli a rychle usínáme. Ráno v 5:15 je budíček v podobě mumlajícich mníšků. To jim vydrželo asi tak hodinu, pak přišlo na řadu vytírání podlahy.

Na snídani jsme měli palačinky a ovoce, rozloučíme se a čekají nás poslední 4 hodiny chůze k jezeru Inle, kde nastoupíme na loď a jedeme do našeho hotelu.

Jezero Inle

Z poslední návštěvy si pamatuji, že se mě jezero a hlavně život na něm strašně líbilo. A ne jinak tomu je teď. Inle je druhým největším jezerem v zemi, leží v nadmořské výšce 880 m a jeho rozloha je 116 km2. Ve vesnicích žijí Inthové, etnikum přizpůsobené zdejším podmínkám, kteří se živí rybolovem a pěstováním zeleniny na plovoucích ostrovech připevněných bambusovými tyčemi. Zvláštností je jejich způsob veslování - veslují ve stoje pomocí jedné nohy a ruky. Dnes už se pro přepravu používají motorové lodě, ale rybáře stále uvidíte veslovat tímto způsobem. Dali jsme si na jezero dva dny. Hotel jsme měli v Nyaungshwe a každé ráno jsme vyrazili na lodi za poznáváním života na jezeře. Co nesmíte vynechat, je místní trh, který má pětidenní rotační cyklus, který je snad na každém hotelu vyvěšený. Je to úžasná podívaná, protože se z okolí jezera i hor sjedou lidi prodávat své produkty. Převládá ovoce a zelenina, kořeni, ryby a maso ale i oblečení a samozřejmě suvenýry. Krásné velké avokádo v přepočtu za cca 5 Kč! Takže se tím cpu každý den a nejsem sama. Prodává se tady i betel, jehož žvýkání je v celé Barmě poměrně rozšířené. Všude na zemi jsou červené fleky od plivanců, náš řidič v Mandalaji si pravidelně za jízdy otevíral dveře a plival. Do betele si můžete přidat i různou příchuť, např kokos nebo ananas. Tak smažené mravence jsem ochutnala, do betele ale nejdu. Vlastně nikdo z nás zatím nenašel odvahu to zkusit. A protože se v okolí těží stříbro a týkového dřevo, nechybí výrobky ani z těchto surovin. Musi se smlouvat, většinou se dostaneme na třetinovou cenu, někdy i nižší. I když neumějí témeř vůbec anglicky, mají připravené číslice a vzájemně si s obchodníkem ukazujeme na listu papíru svou představu o ceně. Všeobecně jsou to milí, pohostinní a veselí lidé, cítím se mezi nimi dobře. Na jezeře jsme navštívili výrobu lodí z týkového dřeva, ruční zpracování stříbra, výrobnu doutníků, zpracování lotosových květů, ze kterých tady dělají hedvábí a ručně tkájí šátky a oblečeni, etnikum Padaung - to jsou ti s obručemi kolem krku, dlouhokrcí se jim taky říká, Phaung Daw Oo pagodu s pěti posvátnými sochami Buddhů, klášter Nga Hpe Chaung a vesnici Indein s více než tisícovkou starých pagod. Každé z těch míst bych mohla popsat minimálně na list papíru, ale nechám to až na osobní vyprávění při promítání fotek....

Bagan

Od jezera Inle přelétáme do Baganu. Na letišti řijdeme k přepážce a paní se mě zeptá, kolik nás je. Pak mě vydá palubenky, aniž by chtěla vidět pasy a letenky. Nějakým způsobem to tu funguje i bez toho. Při odletu prší a my dostáváme deštníky pro přechod z odletové haly k letadlu. Ještě vtipnější byl přesun po přistání z letadla do příletové haly. Všichni jsme museli nastoupit do autobusu, který nás popovezl asi 20 m k příletové hale. Všechny zavazadla dorazila, to jsme ani nečekali.  Na letišti si kupujeme za 20 USD lístek pro vstup do Baganu na 5 dní, lístky nikdo nikdy nekontroloval.  Bagan je v jihovýchodní Asii srovnatelný snad jen s Ankor Watem v Kambodži. Obojí jsem navštívila 2x a obojí má své kouzlo, osobně se mně víc libi Ankor Wat. Bagan je vůbec nejnavštěvovanější v zemi, dočtete se o různém počtu pagod, které zde najdete, od průvodců se dozvíte zase úplně něco jiného. Je vlastně jedno, kolik těch pagod přesně je, v těch tisících se to nějak ztrácí.... Stejně nebudete mít nikdy dost času, aby jste oblast důkladně prozkoumali. Takže obejdeme ty nejvýznamnější a nejvyjímečnější pagody a chrámy, za 2 dny se dalo stihnout poměrně hodně. A komu by to nestačilo, doporučuji zakoupit let balónem. Je to sice předražené, cena začíná na 300 USD, ale je to krásný zážitek!  A rozdíl mezi rokem 2007 a 2017? Při prvni návštěvě jsme mohli vylézt na všechny pagody a pokochat se výhledem na ty ostatní. Dnes už to nejde, vrchní patra pagod jsou uzavřena. Atmosféra je ale stále stejná, dýchá na mě čas starých baganskych králů a legend s nimi spojených, představa, jak to tu asi vypadalo ve 12. stoleti. Oba večery strávíme pozorováním západu slunce nad touto krajinou. Mezi pagodami můžete jezdit autem, na motorce, kole či na voze taženým koňmi či krávami. U každé pagody jsou místní prodavači, kterým je těžké odolat a nekoupit aspoň nějakou maličkost. Obchodníci ale nejsou otravní. Poslední den máme vyhrazený pro návštěvu posvátné hory Mt. Popa, kde sídlí duchové - natové. Cestou ješte navštívíme zpracování palmové šťávy, vina a alkoholu. Zpět na hotel a přebalit věci, zítra vyrážíme na 3 dny na Mt. Victoria a k etniku s potetovanými tvářemi.

Výstup na Mt. Victoria

Ráno nás vyzvedne auto 4x4 s pěkně kulaťoučkým řidičem s dobráckým úsměvem. Jedeme asi 5 hodin do národního parku Natmatuang ve státě Chin, kde chceme navštívit místní etnika, zvláště pak ženy s potetovaným obličejem a zdolat nejvyšší vrchol tohoto státu a zároveň třetí největší vrchol Barmy s výškou 3053 m. V této oblasti se nachází vzácné druhy z řady fauny i flóry a taky jsou tu týkového plantáže. První zastávka je asi po 4 hodinách jízdy ve vesnici, kde už žijí poslední dvě ženy etnika Ubo. Mají tvář potetovanou celou narozdíl od dalšího etnika, které navštívime později. Jedna paní tvrdí, ze ma 96 let a druhá 78. Nevypadají na to. Za možnost vyfotit si je musíme zaplatit 2000 Kyatů (1 euro=1550 kyatů). V další vesnici poobědváme rýži s místním curry, moc si pochutnáme, oběd nas vyšel na 1 euro. Dalši zastávkou je etnikum Dai, kde se paní nejdříve rozkouří na vodní dýmce, pak vezme píšťalu a nosníma dírkama začne hrát a pak i trochu tančit. Má také potetovanou tvář, ale už ne tolik celistvě jako předešlé paní. Tady necháváme 5000 kyatů. Tetovat tváře si údajně ženy začaly proto, aby zakryly svou krásu a nebyly uneseny. Mladé dívky už to dnes nedělají. Dojedeme do malého městečka Kanpetlet ve výšce 1550 m, kde se ubytujeme v jednoduchém hotýlku. Nad městem jsou sice postavené luxusnější bungalovy, my ale chceme zůstat ve městečku a ještě se po něm projít a poznat život místních, kteří se s námi celkem ochotně dávají do řeči, kupodivu jich tady pár mluví trochu anglicky. Jdeme se podívat do školy, požární zbrojnice a policejní stanice, u které stojí i vězení se třema celama. Potkáváme dalši staré ženy s potetovanými obličejem. Rozdáme ješte zbytek hraček a pastelek a jdeme brzy spát, ráno nás čeká brzké vstávání. 

Ráno v 7 hodin vyrážíme autem necelou hodinu dál do hor. Pak zastavíme jak místní říkají v base campu a vyrážíme na Mt. Victoria. Cesta je široká pro auta, někteří turisté se nechávají vyvážet až téměř na vrchol motorkou. Všude jsou kolem obrovské rododendrony, mají pupeny. Škoda, že nekvetou teď, musí to být nádhera. Nahoru jdeme pohodovou chůzí 1,45 hod. Vpravo je zlatá pagoda a výhled směrem na Bangladéš, vlevo bílá socha Buddhy. Dáme vrcholovku, slivovice začíná být na dně. Je tu moc hezký výhled a je krásně, tak se tu půl hodinky zdržíme a pak vyrazime nazpět. Celkově nám výstup a sestup i s pauzou nahoře trval 4 hodiny. Řidič nas chválí, že jsme rychlí. Pokračujeme dál směrem na Mindet. Asi po půl hodině stavíme nad vesnicí Kyardo

A jsme domluveni s řidičem, že počká o kus dál u řeky a my přijdeme s průvodkyní- školačkou vesnici. Celá ta cesta nam trvá dvě hodiny. Vesnice je asi málo navštěvována, místní na nas zírají a my na ně taky. Každá starší žena má potetovanou tvář, děti tu běhají polonahé a většinou bosé, ještě máme pár věcí pro děti tak rozdáváme, mají z těch maličkostí velkou radost. Muži tady nosí takovou brašničku spletenou z rákosu, v ni mají nůž a dalši věci. Nosí to i kluci. Domečky lovců poznáte podle vystavených lebek zvířat. Starší ženy mají témeř všechny neustále v puse dýmku. Je to jedna z nejchudších oblastí, co jsem viděla. Jednoduché domečky z bambusu a listí, jedna místnost a co si nevypestuješ, to nemáš. Hladem tady netrpí, ale ty podmínky jsou opravdu ubohé. 

Opět nasedáme do auta a dojedeme do dalšího horského městečka Mindat (1450 m), kde dnes přespíme. Ješte se jedeme podívat ke klášteru, který je velmi barevný a kolem jsou v zástupu sochy. A pobíhají tu jak mniši tak mnišky. Jinak je v městečku několik kostelů, lidé jsou tu věřící a míchá se to tak částečně s animismem. Je neděle, takže celkem živo. Ubytujeme se v jednom z hotýlků, na terase s výhledem na okolní krajinu si dáme večeři a místní pivo myanmar a kocháme se krásou kolem nás, spokojeni s dnešním dnem. 

Ráno se jdeme podívat do soukromého musea místního. Má krásnou sbírku místních oděvů, ozdob, zbraní, nádob, starých mincí i bankovek, sbírku trofejí... Jsme tam sami a tak nám chlapík ochotně o všem povídá a předvádí. Jeho otec byl šaman a šamani v této oblasti pořád jsou, míchají se tu tři kultury - křesťanství, buddhismus a animismus. V místnosti má povedený i obrázek Ježíše a Panny Marie. Vystavené lebky jsou i tygří, medvědí, zbytky sloních klů, jeleni... Obřadní stůl, kde obětovali zvíře žijící pouze zde - mithun. Vypadá trochu jako kráva, je to snad domestifikovaný buvol. Toto museum nesmíte vynechat, dozvíte se spoustu o místních zvycích, nejlépe, když si naplánujete cestu na 20.února, kdy je tu festival. Jdeme ješte navštívit jednu ze tří žen, která tu žije a má v uších obrovské náušnice, potetovanou tvář a umí také hrát nosem na flétnu. Má 92 let. Takže cestu sem moc neodkládejte! Pak už jedeme zpět do Baganu, potkáváme chlapíky s puškami přes rameno, jdou na lov. Dodnes se k lovu používají staré pušky, ale také luky a šípy. 

Cesta je celkem dobrá, na mnoha místech se přistavuje, což je šílený dřina, dělají to totiž ručně. V Baganu jsme kolem 16 hodiny, stihneme ješte západ slunce nad pagodami. A zítra ranní let a odpočinek u moře!

Ngapali beach

Chcete-li si dopřát trochu odpočinku po cestování, neváhejte a zajeďte si na Ngapali beach. Letenky jsou cenově dostupné a ubytování najdete od luxusních hotelů po guesthouse. Asi 3 km pláž s bílým pískem a průzračnou vodou, bungalovy schované mezi palmami, skvělé a levné jídlo na pláži, prostě balzám na tělo i duši. Taky suvenýry jsou tu kupodivu levnější než kdekoliv jinde. Dá se tu i podniknout výlet do okolních rybářských vesnic, loďkou na ostrůvek či výšlap k pagodě. A noční koupání?! Sakra skvělé!